Články

LVT Jevišovice 2006

Kategorie: Akce Aktualizováno 7. 10. 2015 13:54 Zveřejněno 21. leden 2014
Napsal Karel Skoupý Zobrazeno: 1119

V pátek 14. 7. to beru z práce úprkem domů. Doma rychle balím, skládám věci do auta a v pozdním odpoledni nakládám své dvě "holky" Alexu a Dariu společně s manželkou a synem a vyrážíme do Jevišovic.

Na místě jsme k osmé večer - pár "skalních" přijelo už před námi, ale jinak je tábor ještě skoro prázdný. V sobotu ráno se začíná pozemek u Matušinců postupně víc a víc plnit lidmi a hlavně "vlky". Sobota je ale ještě volný den, jen navečer si jde pár nedočkavců "kousnout". Také se plánuje, jak, kdo a co bude cvičit a určuje se odchod na stopy, a to na 6:30. Z našich štěňat přijíždí Darek s Pepou Kavalcem a rodinou a Danny se Zdeňkem Svobodou a Vendou Maloňovou, i s jejich druhým psem výmarákem Sorbonem - obě "děti" ale jen na první týden tábora. V neděli ráno se v daný čas scházíme skutečně v hojném počtu u kantýny a vyrážíme na pole nad Střelicemi, kde se rozdělujeme na dvě skupiny - štěňata (začátečníci) a pokročilí. Pokročilí jdou s Vaškem, já zůstávám s Lexinou a Darčou se štěňaty a začátečníky (Darča ještě nestopovala), které si bere na starost Kamil Horák.

První den začínáme jen pachovými koláči - každý pes 2x. Nakonec dávám asi 150 metrů dlouhou stopu s jedním lomem Lexině. Po rozpačitém začátku se rozejde - na to že skoro rok na stopě nebyla, to celkem ujde. Po návratu ze stop je hned nástup na poslušnost. Darča blázní, tak to balím a domlouvám se s Kamilem na večer na individuální "lekce". Beru Lexinu na nácvik "ZOPek", který končí chvíli před obědem. Po poledni zavládne vedro (ale ještě to není nic proti tomu, co nás čeká v dalších 14-ti dnech), takže se cvičit nedá a až později odpoledne jsou v plánu obrany a po nich případně ještě nějaké to individuální cvičení.

V dalších dnech vše probíhá podobně, dopolední režim výcviku se upravuje na zkouškaře a nezkouškaře - pod vedením Marušky Bulíkové začínají zkouškaři připravující se na ZOP a ZPU, kteří jsou rozděleni do několika skupin. S Lexinou po návratu ze stop vždy s odřenýma ušima stíháme druhou skupinu. Den ode dne je vedro úmornější (odpolední teploty během celého tábora se pohybují v rozmezí 30 - 37 °C ve stínu), takže odpolední nácvik přenášení psa na ZOPky a následné obrany se posunují do pozdnějších hodin. Ranní vstávání se postupně stává obtížnějším, spánkový deficit po nočních "sedáncích" je znát. V tomto rytmu se táborový život drží až do neděle.

Druhý týden má náplň ale už poněkud jinou a začíná "předzkouškovým" volnem, aby si psi měli možnost odpočinout.Nástup na zkoušky je hned v úterý ráno a celkem je přihlášeno 16 psů: 10x ZOP, 5x ZPU1, 1x ZPU2. Úspěšně byla složena 9x ZOP a 3x ZPU1.

Po zkouškách se začínáme připravovat na Jevišovický pětiboj - Memoriál Karla Matušince. Pořadatelé přislíbili vzhledem k extrémním vedrům mírné zkrácení trasy 1. disciplíny - orientačního závodu. Přihlášeno je 9 dvojic. Večer se losují startovní čísla - vytahuji devítku, což znamená, že na trasu zítra s Lexinou vyrazíme jako první. Kolo si půjčuji od Danka (při odjezdu na tábor jsem neplánoval ani skládání zkoušek, ani účast na Pětiboji) a jdu se s Lexinou projet ke kempu a zpátky - ještě nikdy u kola neběžela (zdá se, že to půjde, běží celkem spořádaně).

Ráno vstávám ve 4:15. Rychlá snídaně, vyvenčit obě "holky" a pak s Lexinou rychle na start. Fasujeme mapku a v pět hodin vyrážíme. První kontrola je na rybníku zvaném Slatiňák. Nejlepší cesta bude po silnici - dolů do Střelic a odtud nahoru na Slatinu. Je tady sice zákaz vjezdu, ale co. Ještě před koncem Střelic čeká překvapení - silnice je v rekonstrukci, a to tak že důkladné: místo asfaltu je tu zaválcovaný hrubý štěrk.

Slézám z kola, jet se v tom opravdu nedá, a Lexinu nechávám jít (aspoň tam kde to jde) po kraji po trávě. Po asi 2 kilometrech začíná znovu asfalt, takže můžeme jet opět normálně. V 5:45 jsme u Slatiňáku, kde absolvujeme zároveň plavání. Chvilku pak plkám s bafuňářem Vaškem, mezitím dojíždí Jana s Bonie a Jarka s Vlčkem. Nasedám opět na kolo a lesem se dostáváme na kraj pole, kde musím vysokým obilím kolo znova jen vést. U silnice nás dohání Jana s Jarkou. Necháváme je kus odjet, jedou na co nejlepší čas, my jen na pohodu. Po chvíli sjíždíme ze silnice k říčce Rokytná, u níž se nacházejí další tři kontroly. Projíždíme dvojku, pokračujeme lesní pěšinou, ale při výjezdu na širší cestu volím špatný směr a sjíždíme na louku u řeky. Brzy omyl zjišťuju. Je tady hezky, tak sesedám z kola a nechávám Lexinu vyběhat po louce. Pak se vracíme asi 200 metrů zpět a pokračujeme na třetí kontrolu. Tady si dáváme přestávku, chvilku opět porozprávím s bafuňářem Maruškou a rozhoduju se nejet na kontrolu číslo 4, na kterou se zajíždí asi 3 až 3,5 kilometru kolem řeky a stejnou cestou se vrací zpět (toto rozhodnutí je značně ovlivněno úzkým a tvrdým sedlem Dankova kola). Vyjíždíme do vesnice Rozkoš a odtud po silnici do Jevišovic. Druhou polovinu z tohoto úseku jdu skoro celou pěšky - Danek mě na to sedlo upozorňoval, ale že to bude až takové mučidlo, jsem nevěřil.

Před Jevišovicemi nás podruhé předjíždí Jana a Jarka. Do tábora dorážíme v 8:10 se ziskem 60 bodů. Po poledni přijíždí pan rozhodčí Slavomír Bořuta z MSKS, rozpočítávají se body za 1. disciplínu a k večeru začíná 2. disciplína Pětiboje - obrany. Ta se skládá z likvidace výtržnosti, tzv. hospody, a nočních avizací zakončených přepadem. V první části získáváme 18 bodů z dvaceti, v noci už je to horší, Lexině se nechce, kromě posledního úseku ji víceméně táhnu za sebou - tedy jen 32 bodů, celkem za obrany získáváme 50.

Ve čtvrtek ráno nás čeká praktická stopa. Jedná se o stopu cizí, starou 45 minut (opět kvůli počasí došlo k mírnému zkrácení), nášlap ve čtverci 10 x 10 metrů. Další Lexinina premiéra - za prvé moc na stopy nechodíme (doma není čas) a za druhé vždycky zatím dělala jen moji stopu s označeným nášlapem. Na stopu jdeme poslední - letos se pachové práce celkem daří, 5 psů před námi udělalo stopu v rozmezí 70 až 78 bodů. Dávám Lexině načichat - čichne dvakrát nebo třikrát a už nechce, jako by chtěla říct "mám to". Ukazuji k zemi - "Hledej, stopa" - a Lexina sklání hlavu a vystřihuje nejlepší stopu tohoto ročníku Pětiboje - 82 bodů!

Po návratu ze stop nás čekají poslušnosti s rušivými vlivy - slepice a králík umístění v klecích na cvičební ploše a klobása, kterou odloženým psům tahal Danek 3 metry před čenichem na stopovačce. Lexina se projevuje jako lovec a já si ověřuji, že lovecký pud opravdu zvládnutý nemáme. Při každém cviku nebo těsně po něm útočí na slepici nebo králíka a zkouší, jak se do těch klecí dostat (ty však naštěstí odolávají). Ale po pravdě řečeno - od poslušnosti podle ZVV2 s rušivými vlivy jsem si nesliboval ani těch 11 bodů, které jsme nakonec dostali.

Poslední disciplínou je pulling, který startuje v odpoledním vedru v půl druhé. První jsou na řadě psi, po nich jdou feny. Z nich tradičně nejrychleji proletí určenou vzdálenost s naloženým vozíkem za zády staré mazačky Bonie a Besta. Lexina se nedostává do plynulého tahu, trháním ale vozík odtahuje aspoň 4 metry a obsazuje v této disciplíně 3. místo mezi fenami se ziskem 50 bodů.

Pak už následuje vyhlášení výsledků u "stacionárního poháru". Celkově získáváme při naší premiéře v pětiboji 7. místo se ziskem 253 bodů, bronzový odznak a nejlepší stopu. Nabitý den ale zdaleka ještě nekončí - večer nás ještě čeká opékané prasátko :o).

Pátek je volný den věnovaný úklidu areálu a přípravě na výstavu. Odpoledne stavíme altán a kruh, připravují se diplomy. K večeru je zájemcům umožněn nácvik na výstavu. Lexina je starý mazák a i Darča je v pohodě. Pomalu se začínají sjíždět účastníci klubové výstavy. Shodujeme se, že tábor prakticky skončil, atmosféra předešlých 14 dnů je pryč.

V sobotu 29. 7. ráno jsou na pozemku u Matušinců davy lidí. Auta jsou naskládaná prakticky na celé ploše mezi bránou, Daniným domem, kotci a chatkami. Výstava začíná v půl desáté a trvá asi do tří hodin. Krátce na to se nad Jevišovice ženou bouřkové mraky. Rychle uklízíme altán a kruh, stíháme to tak tak. Déšť netrvá dlouho, ale po dvou týdnech pekelných veder se trošku ochlazuje. Pozemek u Matušinců se pomalu vylidňuje, nakonec nás zůstává jen pár. Balím věci a skládám je do auta. Ještě chvilku sedíme u kantýny a před půl devátou večer zvedáme kotvy a vyrážíme zpátky domů.

Co říct na konec? Snad jen tolik, že jsem zažil jen málo tak bezvadných dovolených s tak perfektní partou lidí, která se v Jevišovicích sešla (jmenovat nebudu, musel bych vyjmenovat všechny). Určitě na ni budu dlouho vzpomínat a myslím, že některé hlášky a historky jsou zapsány už natrvalo. Snad se v Jevišovicích brzy zase sejdeme při některém ze setkání, já osobně se už teď těším na LVT v Jevišovicích v roce 2007.

 

Českoslovenští vlčáci, kteří složili v rámci LVT zkoušku:

Pes - majitel - zkouška

Alexa z Porčova mlýna - Karel Skoupý - ZOP
Bazilišek Stín vlka - Michaela Říhová - ZOP
Brave Odin z Věrné smečky - Z. Havlík - ZOP
Brenna z Kamenaček - H. Černohorská - ZOP
Bursus Zelený paprsek - Š. Balaštík - ZOP
Elroy Dakmat - Jiří Tvrdoň - ZOP
Geri z Vlčí chaloupky - Ivana Kutnarová - ZOP
Tlapka z Molu Es - Kerstin Baldschun - ZOP
Aura (bez PP) - Lumír Rejda - ZOP
Calu (reg.) - Kerstin Baldschun - ZPU 1
Dolly Dakmat - Dana Matušincová - ZPU 1
Tristan z Molu Es - Milena Janišová - ZPU 1

Z galerie