Články

LVT Jevišovice 2007

Kategorie: Akce Aktualizováno 7. 10. 2015 13:53 Zveřejněno 21. leden 2014
Napsal Karel Skoupý Zobrazeno: 1177

Konečně je tu zase polovina července – konkrétně pátek třináctého. Ale přece nejsme pověrčiví…

Odpoledne nakládám věci, syna a svoje fenky Alexu a Dariu do auta a vyrážíme do Jevišovic. Kromě „rakušaček“ Jiřiny a Růženy s Fínou Dakmat tam ještě nikdo není. Vybalujeme, zprovozňujeme s Dankem Matušincem výčep v kantýně a večer začínají přijíždět další účastníci tábora. Poslušnost V sobotu se pozemek u Matušinců slušně zaplňuje. Večer jako obvykle výcvikáři Helena Hubáčková a Vašek Drahozal (který zároveň má i funkci figuranta) rozdělují přítomné psy do skupin (Helena bude cvičit se štěňaty a pokročilými, Vašek se „zkouškaři“) a vzhledem k hlášeným vedrům se stanovuje odchod na stopy na 6:00 ráno. Na stopách se štěňatům a začátečníkům bude věnovat Helena, ostatním pak Vašek.

V neděli ráno vyrážíme na stopy, po stopách pak v 8:00 nastupují ještě za relativního chládku na výcvik poslušnosti štěňata a začátečníci, po nich dvě skupiny pokročilých a před polednem už za slušného vedra končí psi připravující se na zkoušky. V odpoledním vedru je výcvik nemožný, proto jsou obrany plánovány až na sedmou hodinu večer.

Podobný program se opakuje i v následujících dnech. Meteorology slibované ochlazení v polovině týdne se nekoná, naopak vedra nabývají na intenzitě – i po osmé hodině večer je ve stínu u kantýny 33 °C, přes den se teplota šplhá až k 37°C. Až v neděli večer se „ochlazuje“ výrazněji pod 30 stupňů. V neděli odpoledne také kvůli pracovním povinnostem odjíždí Helena a dalších několik lidí, kteří přijeli jen na první týden, ale zároveň několik dalších účastníků na druhý týden tábora přijíždí.

V pondělí je i přes den přijatelnější počasí. Je sice volný den, ale někteří nově příchozí si domlouvají na odpoledne výcvik. Na úterý jsou pak naplánovány zkoušky podle ZŘ KJ ČR Brno. Počasí je ideální, je kolem 25°C a pod mrakem. Letos je účast na zkouškách malá – pouze tři zkoušky ZOP a dvě ZPU-I. Možná to je způsobeno také tím, že hodně psů složilo ZOPku loni a na ZPU ještě nemají nacvičeno. Ze tří ZOPek uspěl pouze Darek z Údolí ticha s Josefem Kavalcem. Ceza z Kamenaček s Irenou Koláčkovou doplatily na to, že dorazily den před zkouškami do pro obě zcela neznámého prostředí, Aron z Aljašky s Láďou Vokáčem odstoupili po základní poslušnosti pro zdravotní indispozici psovoda. Na zkoušku ZPU-I nastoupili Bazilišek Stín vlka s Míšou Říhovou a Brenna z Kamenaček s Hankou Černohorskou – oba dva psi zkoušku ZPU-I složili.

V úterý večer se domlouváme na středu ráno na poslední stopy – ve čtvrtek a v pátek už nás totiž čeká 5. ročník Memoriálu Karla Matušince – Jevišovický pětiboj, takže středa je vlastně posledním výcvikovým dnem. Po mírně divočejším večeru se ve středu ráno skutečně scházíme u kantýny a odcházíme na stopy k vodárně. Odpoledne pak ještě probíhá krátký výcvik poslušnosti a obrany, v osm večer pak v klubovně losování startovních čísel a složení slibu závodníka Jevišovického pětiboje. Letos se na start postaví 7 dvojic. Na rozdíl od loňska vytahuji číslo jedna, což znamená, že na trasu orientačního závodu vyrazíme s Lexinou jako poslední.

Ráno vstávám v 5:30, v klidu snídám a jdu vyvenčit obě „holky“. V 6:30 nastupuji s Lexinou na start a fasuji od Verči mapku. Moje naplánovaná taktika dojet si pouze na plavání (přece jen Lexina je hned po Bonie Mrazivé ticho druhý nejstarší účastník tohoto závodu) bere za své – v mapě jsou u rybníků dvě kontroly – č. 3 a 4. Rybníky jsou ale naštěstí přibližně ve stejném směru. Vyrážíme k prvnímu z nich – na kontrolu č. 4 u rybníka Peleš. Zpočátku jedeme po známé cestě kolem vodárny a dále po kraji lesa – po nějaké době na mapě nakreslená cesta končí a vleču kolo střídavě lesem a vzrostlou kukuřicí. Na konci pole se mi daří v lese najít cestu. Orientuji se podle slunce a po několika odbočeních po různých lesních cestách, které na mapě některé ani nejsou, vyjíždíme u hájenky Jankovec. Odtud už v pohodě dojíždíme s Lexinou k rybníku Peleš.

Tam ale plavání bohužel není, proto se rozhoduji pokračovat na kontrolu č. 3 k rybníku Vlašňov u Olbramkostela. Pokračujeme lesem na lesní silničku a kousek po ní. Zbývá trefit správnou odbočku. To se nám tak úplně nedaří – cesta kterou jsem zvolil nás zavede k prudkému kopci padajícímu k potoku (nebo po vlně veder spíš bažině) kousek pod hrází rybníka. Tady se naštěstí dobře orientujeme a po chvíli už stojíme na hrázi. Dáváme plavání – voda je pořádně studená – a pak pokračujeme k hájence Čekál a odtud dále už po modré turistické značce přes Jankovec do Jevišovic. Po cestě se potkáváme s Janou Schubertovou s Bonie a po chvíli nás dojíždí i Jirka Tvrdoň s Bestou. Modrou opouštíme na silnici z Boskovštejna do Jevišovic – vede totiž dále nesjízdným terénem kolem přehrady – a volíme cestu kolem vodárny. Do cíle dojíždíme všichni tři téměř společně. S Lexinou stíháme s rezervou 18-ti minut limit, takže si připisujeme 50 bodů za dvě kontroly, plavání a cíl. Na místě už je také rozhodčí Slavomír Bořuta z MSKS. Odpoledne se zapisují výsledky do karet – letos byla trasa náročná a tak nikdo nestihl všechny kontroly v limitu. V 17:00 začíná první část obran – likvidace výtržnosti – za kterou získáváme 18 bodů, po desáté večer pak následuje „stezka odvahy“, kde jsme dostali dalších 35 bodů, celkem za obrany tedy 53.

Ve čtvrtek ráno odjíždíme na stopy nad Střelice na louky naproti starého zámku. Na pětiboji se jedná o 1 hodinu starou cca 200 kroků dlouhou cizí stopu v členitém terénu s vyhledáním nášlapu, která se neskládá z rovných úseků a lomů, ale může být různě klikatá. Začínáme v 7:00 – dávám Lexině načichat, nášlap má skoro hned a jde. Tradičně zasklíváme předmět, ale kladeče úspěšně nacházíme. Jediné body dolů nám pan rozhodčí strhává (kromě zmíněného předmětu) za to, že místy jde Lexina s vyšším nosem. V konečném součtu dostáváme 70 bodů. Nakonec to i letos stačí na nejlepší stopu! Dostáváme se na průběžné 2. místo, ale čeká nás poslušnost s rušivými vlivy. Lexina opět nezklamala a ukázala, jak se má správně lovit. Jakmile zmerčí na place klece s králíkem a slepicí, omládne snad o 7 let. Když mlátí klecí, je mi toho králíka uvnitř až líto. Přece jen z poslušnosti ale nakonec získáváme 31 bodů (za štěkání, kladinu, áčko a plazení – ostatní cviky jsou v našem podání jen lovení psa od klecí). Po obědě následuje poslední disciplína – pulling. První nastupuje Jarka s Vlčkem, jediným psem účastnícím se tohoto ročníku, po něm nastupuji s Lexinou.

Používám vlastní „pomalejší“ variantu vycházející původně z taktiky Jirky Tvrdoně – nejsou z toho sice 3 nebo 4 vteřiny, za které odtáhne vozík Besta nebo Bonie, ale zato Lexina spolehlivě bez cukání (na rozdíl od loňska) odtáhne vozík celých šest metrů za nějakých 25 vteřin. To pro nás znamená zisk 80-ti bodů a tím dosažení celkem 284 bodů a zisk 4. místa. Po pullingu následuje vyplňování diplomů a vyhlášení u stacionárního poháru.

Výsledky V. ročníku Memoriálu Karla Matušince – Jevišovického pětiboje:

 1. místo - Besta z Uher a Jiří Tvrdoň - 337 bodů (+ nejlepší obrana)

 2. místo - Fas Lupus Bohemia Genao a Jarka Smištíková - 336 bodů

 3. místo - Bonie Mrazivé ticho a Jana Schubertová - 315 bodů (+ nejlepší poslušnost)

 4. místo - Alexa z Porčova mlýna a Karel Skoupý - 284 bodů (+ nejlepší stopa)

 5. místo - Catananche Stín vlka a Hana Tlustá - 160 bodů

 6. místo - Brenna z Kamenaček a Hana Černohorská - 147 bodů

 7. místo - Ceza z Kamenaček a Irena Koláčková - 129 bodů

Horákův bludný kořen získal po těžkém rozhodování Jirka Tvrdoň, který pro zisk 60-ti bodů najezdil s Bestou 40,2 km. Jirka se však této prestižní ceny vzdal ve prospěch druhé v úvahu připadající kandidátky Ireny Koláčkové, která se ctí dorazila do cíle po vlastní ose po cca 7,5 hodinách.

Večer nás čekají ještě dobroty z jehněčího (guláš, roláda), které připravil a dovezl manžel od Hany Tlusté, a také živá muzika. Bohužel už v pátek pozdě večer odjíždí Tvrdoňovi, které jsme od jejich záměru neodradili ani „únosem“ jejich syna Michala. V sobotu se pak postupně balí a odjíždí další, až u Matušinců zůstáváme jen my a Zdeněk Punčochář se svými psy. Po večerní vycházce po Jevišovicích ještě sedíme večer u kantýny s Danou, Dankem a Veru a hodnotíme uplynulých 14 dní. V neděli ráno dokončujeme balení a v poledne opouštíme pozemek u Matušinců a vracíme se domů.

Co říct na konec? Asi se budu opakovat v tom, co jsem psal už loni. Bezva dovolená s bezva lidmi a jejich psy. S velkou částí z nich se snad sejdeme na víkendových jevišovických setkáních a samozřejmě za rok na LVT Jevišovice 2008!

Z galerie