Za větru a přeháněk se v Hořovicích sešlo sedm statečných na stopy dle FPr1 a FPr3: rozhodčí, dva kladeči stop a čtyři účastníci. Při takto malé účasti doplnili počty i staří ostřílení stopovací vlci jako Šeda, Tara a Bounty, takže nakonec startovalo celkem 8 psů.

FPr1 – tráva, nějací ti hraboši jako všude, občasný déšť a hlavně vítr. I v těchto podmínkách všech osm psů zvládlo stopy tak, že by složilo zkoušky v bodovém rozmezí 78-95 (min. 70, max. 100)

Následoval výborný gulášek s cibulí, čaj, teplá klubovna. Mezitím se rozpršelo pořádně, takže chudáci kladeči řádně promokli.

FPr3 – osení, přeháňky, vítr na plachtění a na některých úsecích rozkládající se maso v pytlících a jiné odpadky (údajně hnojení z žump). Tato těžší cizí stopa byla bohužel až druhá, takže kromě dvou psů se čévéčka zachovala jako čévéčka, a dospěla k názoru, že mají "padla".

Kromě bonitace je někdy pro majitele chovných fen těžké spatřit případné psí nápadníky naživo. A když ani důkladné prohledání internetu neposkytne jeho fotografie, jak pak máme vědět, jak ten který pes vypadá? Už vůbec nemluvím o tom, že všechny fotky zkreslují, někdy zkrášlují, jindy na kráse velmi ubírají, a ani náhodou z nich nevyčtete, jak se pes chová, jak reaguje na lidi a jak se pohybuje.

Na první průkopnické přehlídce se přivedlo ukázat 18 psů, a doufám, že to nebude přehlídka poslední. Atmosféra byla výborná, nikam se nespěchalo, každý pes byl předveden v předváděcím kruhu sám, jeho majitel ho vychvaloval, popsal jaký je a ukazoval, co pes umí, případně odpověděl rovnou na dotazy přihlížejících.

Na začátku roku 2015 vešla pro majitele československých vlčáků v platnost povinnost stanovit genetický profil (dále jen GP) u všech bonitovaných zvířat. Dříve, než pošlete krev svého psa do některé z laboratoří, zapřemýšlejte, jaké pracoviště oslovíte.

Pro laika je obtížné orientovat se v nabídkách jednotlivých laboratoří, a proto bych vám ráda nabídla vysvětlení pojmů, které hrají v kvalitě a budoucím využití GP psa důležitou roli. Je třeba uvědomit si, že GP není jen povinnost, kterou si musíme splnit, ale že jde o poměrně převratný krok v historii chovu československých vlčáků.