O Velikonocích se tradičně koná v Jevišovicích výcvikový víkend pro československé vlčáky. Já osobně jsem si uvědomila, že jsem zde letos byla po páté, ale našli se i tací, co tvrdili, že dorazili po sedmé nebo po osmé, dopočítat přesně, jaký to byl letos ročník, se nám ale nepodařilo J Tradice sahá asi hluboko do historie ;)

Za ty roky se tu vystřídalo už několik výcvikářů a taky pěkná řádka účastníků psích a lidských… Inu za osm let jsou už i z malých štěňátek vlčí dámy a pánové v letech J Co se ale nemění, je místní kvalita výcviku a neopakovatelná atmosféra. A letošní ročník nebyl výjimkou.

Mates Petrnek, již z několika akcí s našimi šedivci sžitý, dorazil nechat se okusovat, šikovná Hanka Černohorská se ujala kontrolování nešikovných psovodů na stopách, a premiéru s našimi vlky měla Lada Studýnková, která si vzala na starost mučení páníčků na poslušnosti. Stanovený limit maximálně patnácti cvičících psů se naplnil (a ještě jsme museli bohužel řadu zájemců odmítnout), takže jsme měli od rána do večera o zábavu postaráno. Jen skončily ranní stopy, už se první snaživci chystali na place na poslušnost a po obědové pauze už čekal v maketě Mates J

KoloběžkyNa koloběžkách na horách se v poslední době staly velmi populární v různých směrech – od zábavy pro děti, přes dopravní prostředek po městě až po různé sporty.

Jedním z těch „různých sportů“ je i takzvaný scooterjoring nebo zkráceně scooter. Jde o individuální musherskou disciplínu, kde se před koloběžku zapřahá pes (nebo dva). Scooter se v poslední době těší velké oblibě, možná právě proto, že se na rozdíl od canicrossu (běh se psem) a bikejoringu (jízda na kole se psem) smí zapřáhnout i dva psi.

Scooter se dvěma psy bývá označován jako „královská disciplína“ a musím říct, že je to vážně impozantní pohled na závodníka, který zapřáhne dva evropské saňové psy (psi ohařovitého typu speciálně šlechtění pro musherské sporty) a doslova se řítí rychlostí až 50km/h.

To jsem to ale vzala tak nějak od druhého konce – od těch profíků ;) Jak to tak s československými vlčáky bývá, těžko se můžou rovnat svými výkony plemenům k daným sportům určeným. To ale neznamená, že bychom měli házet flintu do žita. Koloběžku a vlka lze kombinovat různými způsoby!

Celý příběhVyhledávání osob v sutinách s mojí Cenzie z Hvozdecké kotliny začal v roce 2007. Tenkrát jsem se rozhodovala pro svého prvního psa. Jednoznačně jsem byla rozhodnutá pro plemeno Leonberger - svým vzhledem a především svou krásnou srstí připomínal krále zvířat. V té době jsem občas zašla vyvenčit pejsky do útulku v Třebíči a tam jsem se poprvé setkala s plemenem Československý vlčák. Pan Pes jménem Yago měl svůj vlastní kotec a nebylo možné jej umístit. Také nebylo možné s ním jakkoliv přijít do kontaktu. Tehdy stačil jeden jeho vlčí pohled a byl to právě on, komu vděčím za svoji perfektní Cenzie.

Spolu s rodinou jsme se rozjeli do Hvozdu za skvělými manžely Švecovými. Dozvěděla jsem se o tomto plemeni jak klady, tak zápory. Důležité je vědět hlavně zápory, aby s nimi člověk mohl počítat. Mě ale vůbec nic neodradilo, naopak…