Články

Gratulujeme k úspěchům na MČR v dogtrekkingu Petře Barvínkové a Ivetě Hajlichové – 1. a 2. místo

Kategorie: Různé Aktualizováno 1. 11. 2022 13:14 Zveřejněno 1. listopad 2022
Napsal Helena Jahelková Zobrazeno: 517

V letošním seriálu Mistrovství ČR v dogtrekkingu se umístila v kategorii DTW1 na 1. místě Petra Barvínková s čsv Wapya Whale Grey Střípek snů a xhusky Akymem a hned za ní na 2. místě Iveta Hajlichová s čsv Cyrio z Molu Es. Oběma moc gratulujeme!

Dogtrekking je náročný vytrvalostní sport se psem. Trasy „pravého“ dogtrekingu se pohybují okolo 100 km. Při závodech ale také bývají vypsány trasy pro začátečníky - mid 40km a short 20km. Trasy okolo 40km trasy mají také svůj seriál, který se nazývá dogmaraton. Při dogtrekkingu je třeba mít sbalenou povinnou výbavu, která je kontrolována. V předepsané výbavě je strava pro psa, plastikové láhve naplněné pitnou vodou pro psa, miska pro psa, příslušná mapa dané oblasti, lékárnička obsahující 1x obvaz hotový, 1x obinadlo elastické, 5x náplast s polštářkem, 1x izotermická fólie a dvě botičky pro každého psa s kterým vyrazí účastník na trať, ale organizátor má právo do povinné výstroje zařadit další vybavení (např. na etapové závody, jako je spacák, aj.). Pořadatel může na trase zřídit libovolný počet kontrolních bodů - stálých nebo tajných (případně obojí). Účastníci jsou rozdělení do kategorií: DTM1 - muži do 40-ti let, DTM2 - muži nad 40 let, DTW1 - ženy do 35-ti let, DTW2 - ženy nad 35 let.

Poprosili jsme obě úspěšné běžkyně, aby nám něco o letošních závodech napsaly.

 

 

Petra Barvínková, mistryně ČR v dogtrekkingu v kategorii DTW1, Wapya Whale Grey Střípek snů a Akym

Je to pár dní, kdy jsme dosáhli titulu mistři v dogtrekkingu 2022. Letos jsme se zúčastnili celé série 7 závodů MČR. Před dvěma roky jsem na facebooku uviděla, že se koná závod v mém okolí - 13.8.2020, Dogtrekking po stopách Járy Cimrmana na Kokořínsku. Měla jsem to štěstí, že mi v práci dali volno aspoň dva dny, a tak jsem si zkusila zaběhnout trasu long. Byl to i můj první start spolu s Wapyou, která měla tehdy 2,5 roku a teprve se zaučovala. S mým druhým psem Akymem jsem běhala doposud jen tak pro radost po lesích. Tohle byla premiéra, a přišlo mi to jako hezký nápad a výlet k tomu.

V čtvrtek jsme dorazili na místo setkání, všem jsme se jako nováčci představili a ve 22:00 jsme vyběhli na trať a naše premiéra začala. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu! Byla jsem v rozpacích, co vám budu povídat. Všude tma, v ruce mapa, a nechápete, jak máte trefit lesní cesty, které neznáte a ani nevidíte, do toho úkoly, kdy se modlíte, ať je splníte a najdete všechny. Práce s mapou nebyla u mě zrovna předností, ale dostatečnou motivací byl CÍL! Poučení pro příště: musím mít s sebou nabíječku a baterie! Vybil se mi telefon, čelovka i hodinky, a tím pádem jsem neměla GPS. Posledních 15km jsem bloudila tedy jen s mapou. Trať měřila 85 km, já jsem to zvládla za 13 hodin a 40 minut a doběhla jsem v 2.nejrychlejším čase a první místo nám uteklo jen o jedenáct minut.

První dogtreking mne dost poučil. Výstroj jsem podcenila, prostě vše špatně, ale z chyb se člověk učí. O nabíječce a baterkách jsem už psala a teď to další. Městský batoh už nikdy více, protože mi skákal po zádech, což opravdu bolí, zvláště když běžíte s dvoulitrovou flaškou vody. Dále tu máme oblečení. Nechápala jsem, proč lidi nenosí tílka, horko bylo strašné... Vzala jsem si krásné tílko, což bylo příjemné jen prvních 5km. Pak začal očistec, a moje sedřená ramena a záda v cíli byli důkazem mé hlouposti. Mohla bych napsat knihu, jak se to dělat nemá! Jako nováček jsem tak pobavila ostatní soutěžící. Oni mě, ale obratem moc mile zasvětili do světa dogtrekkingu a našla jsem oporu v Helence Bayerové. Ta se stala mým vzorem a moc mi pomohla se dostat první závod do cíle. Díky ní jsem to nikdy nevzdala. Je to žena s velkým srdcem a na trati ji jen tak žádná žena nepředežene. Se svými hafany drží titul mistryně ČR již několik let.

Bohužel v roce 2020 překazila koronavirová situace většinu závodů. I roce 2021 se začalo později také skrze koronu. Šla jsem jen na dva starty, protože práce více nedovolila. Ale cíl na rok 2022 byl daný: chci uběhnout celý seriál Mistrovství ČR v dogtrekkingu. V seriálu jsou zařazeny konkrétní závody, které musíte absolvovat.

Shrnutí MČR 2022.

Dogtrekking Šlapanický vlk: 2. místo

Krušnohorský dogtrekking: 2.místo

Po stopách Rudolfa II. s Aikem: 2.místo

Stopou strejdy Šeráka: 1.místo

DT Krajem břidlice: 1.místo

Fryštacký dogtrekking: 3.místo

Zde jsou lvi: 1.místo

Každý závod této sezóny byl originál. Pocit na startu byl plný vzrušení a štěstí, když vidíte natěšeného psího parťáka. Ta šňůra, co nás při dogtrekkingu spojuje, je silné pouto! Mám to štěstí, že Akym a Wapya my vždy pomáhají, a já jim jsem neskonale vděčná. Ke všemu se pojí krásné zážitky a vtipné historky a především nádherná příroda. Z každého odběhnutého treku si dělám zápisek. Takže mám takový vzpomínkový bloček "Můj dogtrekking 2022". Pojďte se se mnou společně zvednout z gauče! Zjistíte, že být venku je návykové a na tempu nezáleží!

wapya grey stripek snuwapya grey stripek snu

 

Iveta Hajlichová, vicemistryně ČR v dogtrekkingu v kategorii DTW1, Cyrio z Molu Es

O dogtrekkingu jsem se dozvěděla úplně náhodou v roce 2016. Hledala jsem ideální aktivitu pro svého mladého psa Cyria z Molu Es, který měl tehdy zhruba dva a půl roku. "Procházky v přírodě" mi přišly jako naprosto vhodná zábava pro nás oba. Nejdřív jsme si zkusili pár MIDů (trasy zhruba 40-50 km) a na podzim 2016 jsme se postavili na start našeho prvního longu Krajem Karla Hynka Máchy v nádherné přírodě Kokořínska a okolí. Trasa měla přes 90 km.

Dopadlo to jak jinak než tragicky. Nic jsem si totiž pořádně před tím nezjistila a na start se vydala s 50l krosnou, kde snad nechyběl ani vařič a kartáček na zuby. Měla jsem těžké trekove boty, plno teplého oblečení a asi 20 kg jídla pro sebe a pro psa.

Do cíle jsem došla skoro po 40 hodinách, celá bolavá a s brekem. Řekla jsem si, že tohle už nikdy víc.

A z toho "nikdy víc" nakonec bylo krásných dalších 5 závodních sezón s mým nejlepším psím kamarádem. Cyrio nikdy nebyl klasický pracant, co zběsile táhne. Spíš srdcař, který jde svou vlčí rychlostí se svou smečkou, protože ji bezmezně miluje. Vždycky mi byl na trase oporou a skvělým parťákem.

V roce 2017 jsme už zvládli dojít přes 90 km v kuse bez spaní.

V roce 2019 jsme šli bez jednoho závodu celý seriál MČR v Dogtrekkingu a umístili jsme se na 3. místě.

A od roku 2021 jsme už začali na trase taky více běhat. A přineslo nám to celkově krásné 2. místo.

Dogtrekkingová sezóna 2022 pro nás oba byla zlomová.

Cyrio ve svých téměř devíti letech zvládl bez problému odchodit většinu treků ze seriálu MČR (Šlapanický dogtrekking, Po stopách Rudolfa II., Stopou strejdy Šeráka, Dogtrekking Krajem břidlice). Ale Fryštácký dogtrekking v Beskydech byl jeho první nedokončený a zároveň poslední trek "sportovní kariéry". Dogtrekking je ve své definici extrémní sport, který prověří fyzickou a hlavně psychickou odolnost závodníků. Ale je především sportem psím. A právě pes má na trati poslední slovo. Cyrio se na 70. km Fryštáckého dogtrekkingu rozhodl, že už dál nepůjde a mě nezbylo, než závod ukončit. Do cíle přitom zbývalo pouhých 15 km. Stejně jako náš první long, i tenhle pro Cyrouška poslední, skončil v slzách. Byly to ale i slzy radosti a vděčnosti, protože Cyrio se mnou zvládl za ty roky odchodit přes 30 závodů. Což je zhruba 3 000 km.

Za rok 2022 jsme si v seriálu MČR v dogtrekkingu v kategorii LONG zase vychodili 2. místo. Krásnější zakončení závodění se Cyrouškem jsem si ani nemohla přát.

Teď už Cyrouška čeká zasloužený odpočinek a procházky v mírnějším tempu.

cyrio z molu escyrio z molu es

Z galerie