Články

Quo vadis, Canis aneb základní statistiky získané ze seznamu chovných jedinců narozených mezi 2005-2016

Kategorie: Chov Aktualizováno 19. 6. 2018 19:33 Zveřejněno 19. červen 2018
Napsal Helena Jahelková Zobrazeno: 264

K vypracování základních statistik mne vedly především negativní poznámky různých lidí k exteriéru současných chovných jedinců, neboť jsou v rozporu s tím, co vídám na výstavách, na hromadných procházkách nebo na bonitacích. Chtěla jsem si ověřit, zda výška chovných jedinců je stabilní, posouvá se směrem k větším nebo menším psům, nebo nedej bože nedochází k rozdělení výšky na psy menší a psy větší; dále zjistit, zda se formát těla opravdu zkracuje nebo je to jen můj dojem z výstavních kruhů, a podívat se na nejčastější nedostatky v exteriéru psů.

Pracovala jsem se seznamy chovných psů a fen uvedených v prosinci 2017 na klubových stránkách s dodáním dat jednoho psa, který byl uchovněn, nebyl ale do seznamu zařazen. Uveřejněných chovných psů narozených v letech 2005-2016 bylo celkem 250 (249+1 dodaný). Uveřejněných chovných fen z let 2008-2016 bylo celkem 223. Ke zhodnocení trendů jsem soubor psů rozdělila na psy narozené v období 2005-2010 a 2011-2016 a feny 2008-2010 a 2011-2016. V průběhu hodnocení jsem zjistila v souborech občasná chybějící data a upozornila na ně pověřené osoby udržující seznamy chovných jedinců. Z tohoto důvodu budou někdy počty jedinců u jednotlivých parametrů mírně odlišné.

Výška psů (A)

Výška dle standardu je omezená pouze zdola, u fen 60cm a u psů 65cm. U mladších ročníků (2011-2016) klesá průměrná výška těla především u fen (tab.1, obr.1).

Hodnota výšky těla je ovlivněna postojem psa, který by měla opravit bonitační komise při měření; z tohoto důvodu se také měří výška vícekrát a naměřené hodnoty se průměrují. U nespolupracujících bázlivých či agresivnějších jedinců to však není snadné a hodnoty tak mohou být v těchto případech zkreslené. Snahou bonitační komise by mělo být tyto odchylky minimalizovat nebo takového jedince z měření vyloučit a doporučit opakování bonitace v příštím roce.

tab1tab1

vyskapsu a fenvyskapsu a fen

Index výšky (Xv)

Index výšky se počítá jako (délka přední nohy psa/kohoutková výška) x100. Pro ilustraci, co si pod indexem výšky představit, uvádím fotografie dvou fen (obr.2). Rozdíly mezi staršími a mladšími ročníky uvádí tab.2, obr.3. Stejně jako výška je i index popisující formát psa ovlivněn chováním a postojem psa (viz výše).

Xv figXv fig

tab2tab2

xvpsuafenxvpsuafen

Index formátu (Xf)

Index formátu se počítá jako (šikmá délka těla/kohoutková výška) x100. Pro ilustraci, co si pod ním představit, uvádím fotografie tří fen (obr.4). Jak u psů, tak u fen dochází u mladších ročníků ke snižování indexu formátu, tedy ke zkracování těla psů (tab.3, obr.5).

Podobně i tento index je ovlivněn chováním a postojem psa (viz výše). Někteří lidé považují indexy za zcela zbytečné. Přestože hodnoty naměřené u těch samých jedinců budou mít v reálu určité odchylky, myslím, že u spolupracujících jedinců se budou pohybovat někde mezi +- 1. Na druhou stranu si můžete vyzkoušet různé optické klamy s délkou, šířkou, tloušťkou aj. u stejně dlouhých objektů. Krátký pes s nižším indexem výšky nám bude připadat mnohem nohatější než jeho standardně dlouhý kolega, naopak dlouhý pes s průměrným indexem výšky nám může na pohled připadat krátkonohý. Myslím tedy, že správně naměřené hodnoty indexů nesou doplňující informaci k sestavování vhodných párů a nejsou to „jen přežitky“, jak občas slýchám. Jak přílišné zkracování tak prodlužování páteře může s sebou nést do budoucna problémy.

Xf-figXf-fig

tab3tab3

Xf psuafen-novyXf psuafen-novy

Barva oka (E)

Klasická barva jantaru zahrnuje odstíny žluté až žlutohnědé. Světle hnědé oko bývá hodnoceno kódem E1, tmavě hnědé E3. Jak to vypadá s barvou oka v našich souborech? U starších ročníků (psi 2005-2010, feny 2008-2010; n=179) byly světle hnědé a tmavě hnědé oči zastoupeny celkem v 7,82% , u mladších ročníků (psi a feny 2011-2016, n=293) celkem v 7,85%.

 

Délka ocasu (K)

Poměrně častý je i výskyt dlouhého či nízko nasazeného ocasu, hodnoceného kódy K1 a K3. Podobně jako u barvy oka zpracovávám i zde společně, protože se mi zdá, že občas bývaly/bývají zaměňovány (včetně souvislosti s již nezadávaným hodnocením P1 a P3). Pokud má pes níže nasazený ocas, dosahuje často pod paty a záleží na rozhodčím, jaký kód přiřadí. U starších ročníků (psi 2005-2010, feny 2008-2010; n=179) byl delší či níže nasazený ocas zastoupen celkem v 25,70% , u mladších ročníků (psi a feny 2011-2016, n=293) celkem v 17,06%.

 

DKK (dysplazie kyčelního kloubu) a třídy chovnosti

Vyšetření na DKK je povinné pro uchovnění. Do chovu mohou jít jedinci se stupněm A (0/0), B (0/1, 1/0, 1/1), C (0/2, 2/0, 2/1, 1/2, 2/2). Psi s horším stupněm dysplazie jsou z chovu vyloučeni. Třída chovnosti (I, II, III) označuje stupeň maximální povolené dysplazie u rodičů a jejich hodnoceného potomka. Chovný I znamená, že oba rodiče i potomek mají DKK A, chovný II znamená, že potomek a/nebo rodič mají stupeň DKK B a podobně chovný III, že potomek a/nebo rodič má DKK C.

Někteří lidé se obávají, že velký vzrůst s sebou nese větší riziko dysplazie. Zkoušela jsem tedy, zda stupeň dysplazie nějakým způsobem koreluje s výškou psa, Xv, Xf, jejich podílem, odchylkami, apod. Nenašla jsem žádné průkazné korelace. Celkově je uchovněných psů s DKK se stupněm A 83,81%, B 11,74%, C 4,45%, u fen je situace podobná – A 86,76%, B 9,59%, C 3,65% (ve starších ročnících je u chovných psů zastoupen stupeň B v 14,66% a C v 7,76%, u mladších B v 9,02% a C v 1,50%; u chovných fen ve starších ročnících je zastoupen stupeň B v 9,52% a C v 1,59%, u mladších B v 9,43% a C v 4,40%), (tab.4).

tab4tab4

 

Otcové, matky, chovatelské stanice

Velice oblíbeným námětem hovoru jsou vlastní a cizí psi, feny a chovatelské stanice. Podívala jsem se tedy, kdo je nečastějším současným otcem a matkou chovných psů a fen (tedy dědečkem a babičkou budoucích štěňat), a jaké chovatelské stanice mají největší zastoupení v chovných jedincích (tab.5, 6.,7). Zároveň k těmto informacím dodávám i další informace dohledatelné na webových stránkách. Je pravda, že mne výsledky překvapily, neboť bych očekávala jiná jména chovatelských stanic na předních příčkách, které fungují minimálně dvanáct let a chovají na více fenách zároveň (předpokládám z důvodu prodeje odchovů do zahraničí). Stejně tak vyšší počet chovných jedinců u některých mladších stanic je dán tím, že po vzájemné dohodě umožňují majitelům svých štěňat odchovávat vrhy pod jménem své chovatelské stanice. Pro ilustraci příklad v číslech: pokud by v chovatelské stanici měla za rok štěňata pouze jedna fena, lhostejno jaká, a v ČR by se uchovnili z celého vrhu pouze 1 pes a 1 fena, pak by v našem souboru bylo celkem 12 psů a 9 fen z 12 vrhů = 21 chovných jedinců z dané chs). Jenom pro úplnost vyjmenuji vrhy s nejvyšším počtem uchovněných jedinců v seznamu: B Arqeva (7), B Střípek snů (6), D Srdcerváč (5), B Vlčí tlapka (5); počet čtyř uchovněných jedinců z vrhu je už častější, celkem 16 vrhů z 11 chovatelských stanic včetně jmenovaných.

tab5tab5

tab6tab6

tab7tab7

Je samozřejmé, že tyto informace se budou průběžně měnit po dodání nově uchovněných jedinců a po vyřazení starších jedinců ze seznamu chovných fen a psů. Celkově je v souboru zastoupeno 473 jedinců ze 105 chovatelských stanic od 152 otců a 158 matek (což je potěšující poměr).

 

 Zamyšlení na závěr – o povahách

Úmyslně jsem neanalyzovala přehled povah, ačkoli mne velmi zajímají. V současnosti každý může shlédnout výkony psů z bonitací, které umístili majitelé na youtube. Bohužel celkové nastavení bonitací (myslím současných) se liší, takže Of z jedné bonitace vůbec nemusí odpovídat Of z druhé bonitace.

Pro mnohé psy je kritickým bodem vzdálenost lidí a také jejich počet. V případě, že se v blízkosti psa pohybuje a měří ho pouze jedna osoba a ostatní přihlížejí z dálky, může i citlivý jedinec, zvláště pokud danou osobu zná, zvládnout měření jako vyrovnaný pes. Pokud ke psu přistoupí a obklopí ho další osoby, byť jen na určitý čas (kontrola zubů, čipu, aj.), dojde u některých psů k překročení tolerance, začnou se stresovat, v lepším případě zůstanou stát jako socha, s ocasem přilepeným na břichu, v horším se snaží utéct nebo začnou ze strachu vyjíždět, a na zbytek měření mohou být rozhození a na místě jsou držení násilím. Hodnoty naměřené takovému psu rozhodně nepatří k nejpřesnějším. Pes se stabilní povahou, dobře socializovaný, s respektem k majiteli, zvládne měření a obklopení více lidmi bez problémů. Spíše než nastavení jednodušších kritérií pro všechny bych raději viděla jakýsi kompromis – citlivějším psům by mohla být dána možnost, aby je měřil a stál u nich vždy jeden člověk (ale postupně minimálně dva členové bonitační komise), nestresoval je, ale v celkovém hodnocení povahy při měření by takto zvýhodnění psi nemohli dostat hodnocení „stabilní povahy“; volba mezi kódy u těchto psů by pak mohla proběhnout na základě obklopení psa po měření a navození počáteční situace měření. I vzdálenosti mezi lidmi ve skupině, kterou pes prochází, se na jednotlivých bonitacích liší. Je-li vzdálenost mezi lidmi větší a obrazně řečeno „lidé nenarušují osobní zónu psa“, nemusí na ně pes vůbec reagovat. Vzdálenosti hrají svoji roli ještě výrazněji u kolíku při útoku než u stojících nebo klidně se pohybujících lidí. Pokud je figurant málo razantní, útok naznačuje mírně, končí zhruba 5 metrů před psem a odbíhá, ustojí tento test a do kódu dostanou známku „stabilních povah“ leckteří psi. V případě, že figurant zastaví razantnější útok ve vzdálenosti mnohem kratší, např. 1-2 metry před psem, ustojí ho bez útěku, strachové agrese nebo stažení ocasu pod sebe a zamrznutí obecně stabilní psi (nezahrnuji choleriky nebo předem dlouho připravované labilnější psy). Někteří lidé citlivějších psů argumentují tím, že průběh bonitace může psa poznamenat v budoucím životě a u některých i narušit vztah psa k majiteli (po útoku majitel odchází za plentu a pes čelí útoku sám), což chápu. Na druhou stranu uchovnění a podstoupení bonitace závisí čistě na rozhodnutí majitele. I zde by ale mohl být volitelný nějaký kompromis při hodnocení reakce psa bez majitele – první útok by se odehrál ve větší vzdálenosti od psa, například 5 metrů (s razancí), lehké poodběhnutí a druhý útok by již byl zastaven cca 1,5 metru před psem (se stejnou razancí). Bonitační komise by mohla přerušit druhý útok v případě, že by povaha psa byla z prvního útoku již zřejmá, pes by nemohl získat kód „stabilní povahy“; citlivější pes však nebude vystaven takovému stresu jako v případě pouze jednoho útoku na krátkou vzdálenost.

Při přísnějším nastavení bonitačních vzdáleností a případně doplnění možnosti pro citlivé psy (to nechť rozhodnou pověřené osoby na konferenci), by se podle mne dost podstatně a oprávněně zredukoval počet zadávaných silných povah. Každé hodnocení bonitační komise bude do určité míry subjektivní, ale byla bych ráda, kdyby se bonitace sjednotily alespoň co do vzdáleností, počtu lidí při měření a razance útoku, aby je bylo možno považovat za srovnatelné. Já osobně v chovu preferuji stabilní povahy a povaha a zdraví je pro mne hlavním kritériem při výběru krycího psa. Rozhodně ale nechci zatracovat citlivější povahy, znám mezi nimi psy, kteří by se pro pána rozkrájeli, ale citlivěji řeší okolí a cizí lidi, a ve spojení s vhodným stabilním partnerem dali jak stabilní, tak citlivější potomstvo s ochotou k práci. Určitě se zvláště prvomajitelům vyplatí zajít se podívat na bonitace jen jako divák se psem nebo si vyzkoušet měření a test povahy na předbonitačních akcích pořádaných oběma pobočkami. Nepočítejte s tím, že by vám na této akci psa na bonitaci připravili, spíše připraví vás, takže budete klidnější a svému psu budete více oporou.

Další věcí je složení bonitační komise a volba rozhodčího z exteriéru. Zatímco pro klubové výstavy preferuji co největší frekvenci střídání se různých rozhodčích, kteří, byť posuzují podle standardu, mají i své osobní preference různých typů psů, u bonitací se přikláním naopak k stálým rozhodčím (např. dva na jednu pobočku), kteří budou bonitace hodnotit. Mám za to, že dlouholetý rozhodčí na bonitaci ví, na co se má skutečně dívat, díky rokům praxe už má bonitační tabulku „v hlavě“, určité exteriérové nedostatky vidí ihned a dokáže je správně popsat (tedy nikoli krátké přední končetiny, ale krátké nadprstí či krátké předloktí; nikoli delší rámec těla, ale dlouhá bedra nebo dlouhá záď; všímá si nasazení a nesení ocasu; vidí i náznaky vlnité srsti; ví, že má kontrolovat zbarvení drápů, aj.), a řekla bych, že bude i méně podléhat výstavním trendům, protože vidí plemeno dlouhodobě jako celek, ne jen výstavní jedince. Chápu, že někdo může mít s určitými rozhodčími osobní problémy, ale pro budoucnost chovu je podle mého názoru důležitá spíše odbornost a konzistence daných dat, se kterými pak pracuje chovatelská komise nebo sám chovatel při výběru adeptů na krycího psa.

Helena Jahelková

Z galerie